Příklady špatné praxe internetového poradce

Příspěvek vede k zamyšlení nad konkrétními odpověďmi z internetového poradenství. Volba slovních spojení, frazeologismů, hovorových výrazů, ale také intenzity apelování či přesvědčování představuje v pouze slovním kontaktu s klientem často úkol těžší, než se na první pohled zdá. V příspěvku jsou rozebrány riskantní či chybné intervence, založené na frázích nebo absolutních tvrzeních, které se nevyhýbají shazování, jízlivosti nebo poučování. Musíme se učit nejenom z good practice, ale také z bad practice.Příspěvek vede k zamyšlení nad konkrétními odpověďmi z internetového poradenství. Volba slovních spojení, frazeologismů, hovorových výrazů, ale také intenzity apelování či přesvědčování představuje v pouze slovním kontaktu s klientem často úkol těžší, než se na první pohled zdá. V příspěvku jsou rozebrány riskantní či chybné intervence, založené na frázích nebo absolutních tvrzeních, které se nevyhýbají shazování, jízlivosti nebo poučování. Musíme se učit nejenom z good practice, ale také z bad practice.Not only good practice, but examples of bad practice as well are important for improvement in the field of Internet mediated counselling. Paper covers several examples of bad practice among interventions. Author points out language use, cliches, or coercive interventions as risky and potentially dangerous for clients

Client’s complaints after seeing five psychotherapists : A case study

We will briefly describe a unique case of Mr. L who saw five therapists with whom he has attended eight psychological treatments altogether. A series of in-depth interviews were conducted to explore his copious negative experiences and complaints. The data were analyzed using Interpretative Phenomenological Analysis. The results offer an insight into how these negative effects echo the patient’s basic issues that brought him to psychotherapy, resonating with Arkowitz and Lilienfeld’s thought that “people who seek psychotherapy for conditions that cause them serious distress often thwart the very help they seek.” However, we strived to carefully analyze how both the patient and his therapists could have contributed to the development of these negative experiences and ponder some implications for the therapeutic practice

Psychotherapist fail II: What do we mean by talking about unwanted and negative effects of psychotherapy?

Stať je prvním pokusem formulovat v české psychoterapii základní koncepty (termíny) na poli zkoumání negativních dopadů psychologické léčby. Těmito koncepty jsou: nezamýšlené důsledky, nežádoucí události, vedlejší účinky a neúspěšná terapie. V negativních průbězích a negativních důsledcích psychoterapie sehrávají roli proměnné na straně klienta, ale také proměnné na straně terapeuta. V psychoanalytické tradici byla tematizována negativní terapeutická reakce. Psychoterapeut může být sám rizikovým faktorem v psychologické léčbě. Saxon s kolegy (2017) zjistili výrazné rozdíly v počtech pacientů, kteří u těchto terapeutů předčasně přerušili terapii. Dnes již máme k dispozici první třídění nezamýšlených efektů. Ve stati je představeno třídění, které nedávno nabídli Schermuly-Haupt et al. (2018). Kromě toho stať přináší seznam některých nejčastějších nežádoucích účinků psychoterapie.    The study represents the first attempt to formulate the basic concepts and terms in the course of exploration of negative effects of psychological treatment in the Czech psychotherapy. The study focuses on: unwanted effects, adverse events, side effects and unsuccessful psychotherapy. The variables on the client’s side and the factors on the therapist’s side are in the play concerning the negative events and consequences in therapy. In psychoanalytic tradition the negative therapeutic reaction had been formulated in the past. Psychotherapist himself/herself might became a risky factor in psychological treatment. Saxon et al. (2017) explored obvious differences in drop-out among therapists. Today, we have first classifications of unwanted effects given by researchers in the field. The study presents classification recently offered by Schermuly-Haupt et al. (2018). In addition, the study gives a list of often emerged adverse effects of psychotherapy.          

Psychoterapeuti chybují II : O čem mluvíme, když mluvíme o nezamýšlených a negativních účincích psychoterapie?

Stať je prvním pokusem formulovat v české psychoterapii základní koncepty (termíny) na poli zkoumání negativních dopadů psychologické léčby. Těmito koncepty jsou: nezamýšlené důsledky, nežádoucí události, vedlejší účinky a neúspěšná terapie. V negativních průbězích a negativních důsledcích psychoterapie sehrávají roli proměnné na straně klienta, ale také proměnné na straně terapeuta. V psychoanalytické tradici byla tematizována negativní terapeutická reakce. Psychoterapeut může být sám rizikovým faktorem v psychologické léčbě. Saxon s kolegy (2017) zjistili výrazné rozdíly v počtech pacientů, kteří u těchto terapeutů předčasně přerušili terapii. Dnes již máme k dispozici první třídění nezamýšlených efektů. Ve stati je představeno třídění, které nedávno nabídli Schermuly-Haupt et al. (2018). Kromě toho stať přináší seznam některých nejčastějších nežádoucích účinků psychoterapie.The study represents the first attempt to formulate the basic concepts and terms in the course of exploration of negative effects of psychological treatment in the Czech psychotherapy. The study focuses on: unwanted effects, adverse events, side effects and unsuccessful psychotherapy. The variables on the client’s side and the factors on the therapist’s side are in the play concerning the negative events and consequences in therapy. In psychoanalytic tradition the negative therapeutic reaction had been formulated in the past. Psychotherapist himself/herself might became a risky factor in psychological treatment. Saxon et al. (2017) explored obvious differences in drop-out among therapists. Today, we have first classifications of unwanted effects given by researchers in the field. The study presents classification recently offered by Schermuly-Haupt et al. (2018). In addition, the study gives a list of often emerged adverse effects of psychotherapy

Psychoterapeuti chybují I : Historický přehled

Stať nabízí historický přehled toho, jak bylo doposud chybování psychoterapeutů pojímáno. Téma bylo přítomno v rámci psychoanalýzy již od S. Freuda. Vztahová psychoanalýza důrazně upozornila na to, že někdy je to psychoterapeut, kdo terapii komplikuje. O chybách psychoterapeutů je potřeba psát a diskutovat, a to v zájmu zkvalitňování péče o pacienty. V článku jsou uvedena vodítka k tomu, co lze za chybu považovat, a co dělat, když se dozvíme o chybách kolegy. V rámci historického přehledu jsou ukázána přiznání terapeutů k vlastním pochybením, a to zejména v oblasti psychodynamické psychoterapie (Casement, Searles). Z nejvážnějších chyb jsou probrány sexuální vztahy mezi terapeutem a klientkou.The article offers a historical overview of therapist’s failures. The topic has been described as an integral part of psychoanalysis since Freuds texts. Relational psychoanalysis stressed that sometimes not patient but psychoanalyst can impair the therapeutic process. We must to mention and analyze psychotherapist’s faults in the interest of our clients. Analysis of failures can enhance a quality of care. The paper entails some guidance how to identify a fault in therapy and what we should do when we heard about failure of other therapist. The article mentions some therapists confessions particularly in the psychodynamic psychotherapy (Casement, Searles) regarding their failures. Serious ethical faults like sexual relationships between therapist and client are mentioned as well

Prožitky nesezdaných partnerů ve vztazích s psychickým násilím

Výzkum byl zaměřen na prožívání obětí psychického násilí ve vztazích mladých, nesezdaných partnerů. Cílem bylo prozkoumat „připoutání“ oběti v psychicky násilném vztahu a možnosti opuštění takového vztahu. Výzkumu se zúčastnilo 12 respondentů, s nimiž byly vedeny polostrukturované rozhovory zaměřené na vztahové zkušenosti. Rozhovory byly analyzovány metodou zakotvené teorie. Centrální kategorií výzkumu se ukázalo být „odmítání rozchodu“, které má vliv jak na připoutání v násilném vztahu, tak také ovlivňuje možnosti jeho opouštění. Výsledky jsou využitelné pro rozšíření psychologického poznání v oblasti partnerských vztahů, nabízí se také využití v poradenské praxi.The study focused on experiences of psychological violence victims of the young, unmarried partners. The goal was to explore the victims attachment in a psychologically violent relationship and the dissolution possibility. Semi-structured interviews focused on partmnership experiences were held with twelve respondents. The grounded theory was the applied method to analyze these interviews. The central category of the research proved to be the dissolution denial, which not only influences the violent relationships attachment, but it also affects the possibility of its abandomenent

Adverse effects of psychotherapy

Kvalitativní explorativní studie zkoumala některé nežádoucí účinky psychoterapie v ČR. Vzorek tvořilo osm respondentů se zkušenostmi z psychoterapie, data byla získána z rozhovorů. Tematickou analýzou jsme identifikovali sedm hlavních témat: negativní efekty vznikající „vrtáním se v sobě“, přenechání zodpovědnosti na terapeutovi / posílení pasivity klienta, negativní reakce vyvolané terapeutem, terapie negativně zasahuje do pracovní/školní oblasti, do vztahů a každodenního života, zkušenost s terapií odrazuje od dalších sezení nebo terapií, terapie nevede ke zlepšení a terapie přispívá k negativnímu sebeobrazu. Výzkum ukázal, že v průběhu psychoterapie se objevují různě vnímané negativní dopady a že je potřeba jejich výskytu a porozumění věnovat pozornost.This qualitative explorative study is focused on the topic of adverse effects of psychotherapy. The aim was to explore the negative effects in Czech Republic. Individual interviews were conducted with eight participants in order to get the research data. The use of thematic analysis led to identification of seven main themes, which reflect the clients’ experience with negative effects: negative effects emerge from intense self-observation; leaving responsibility to therapist reinforces client’s passivity; therapist elicits negative reactions in client; therapy causes difficulties at work/school, in social relationships and in everyday life; psychotherapy experience results in rejection of further treatment; therapy does not lead to improvement, and therapy contributes to building a negative self-image. The results of the study indicate that the different negative effects are needed be taken very seriously, and as a topic of further research

About a Girl: A Trialogue

Předkládaný soubor prací je dílem tří, respektive čtyř autorů, a vznikl na základě pracovních i osobních vazeb mezi nimi. Je historicky ověřenou praxí přemýšlet o své práci a jevech, které ji provázejí a ovlivňují (vlastní vzdělání, zkušenosti a prožitky, mísící se s vnějšími okolnostmi) formou supervize či prezentované kazuistiky. Pokud jde o kazuistický text pro časopiseckou publikaci, je naprosto běžné, po splnění všech vstupních kritérií (které zahrnují taktéž otázky etické) podstoupit recenzní řízení. Již před lety nás v redakci Psychotrapie zaujalo, že recenzní posouzení je mnohdy samo o sobě svébytným dílem, které vypovídá nejen o posuzovaném textu, popsané aktivitě a potažmo i autorovi/ terapeutovi, ale také o samotném recenzentovi. Tato posouzení, která jsou zpětně autorům předkládaných textů zasílána (přičemž obě strany procesu jsou vůči sobě anonymní), mají nejen svou věcnou a odbornou, ale také i lidskou, citovou dimenzi na ose mezi přijetím a nepřijetím, uznáním a oceněním či kritikou až zraněním, a stávají se tak nejen pracovním, ale i vztahovým fenoménem, který je však skryt očím čtenářů. Proto jsme se rozhodli komponovat svébytný útvar, kombinující vzájemnou emoční a myšlenkovou otevřenost spolu s odhalením vlastní identity sobě navzájem, dívce v terapii (samozřejmě s jejím svolením) i čtenářům v naději, že tímto způsobem můžeme nalézat cosi užitečného a obohacujícího. Autorkou prvního textu je dívčina terapeutka (školená v rodinné terapii a na člověka zaměřené terapii hrou): její text je otevřenou a hluboce zúčastněnou emoční výpovědí a zamyšlením nad tím, co v terapeutickém vztahu bezprostředně prožívá, jak se v něm angažuje a s čím zápasí jako terapeutka/ žena/matka. Druhý text je reflexí textu prvního od psychoanalytika a supervizora, který se zaměřuje cíleně na terapeutčinu výpověď jako bezprostřední zdroj informací o tom, co se v terapii odehrává, a hledá cestu k druhému ve spojení mezi prožitkem a jeho (teoretickým) uchopením. Autorem třetího textu je akademický badatel s terapeutickou erudicí a literát, jehož metapozice mu umožňuje, ovšem opět a samozřejmě skrze sebe sama, analyzovat předložené texty, meditovat nad nimi a nacházet v nich ne zcela zřejmé ob/rysy a směřování všech zúčastněných. Prvním a skutečným autorem je však sama dívka v terapii, její život a pochopitelně vztah s její terapeutkou. My, jakožto přizvaní a dočasní čtenáři jejího životního textu, jako přímí či nepřímí spoluúčastníci na něm, jí chceme poděkovat za její odvahu, důvěru a trpělivost. Věděla o naší práci, souhlasila s ní a čekala na její „hotový“ tvar více než rok. Byť dva z naší trojice ji osobně neznají, ještě jednou jí všichni hluboce děkujeme a přejeme vše dobré.The presented set of works, written by three, or more precisely, four authors, was created on the basis of professional and personal connections between them. It is a historically proven practice to think about one’s work and the phenomena that accompany and affect it (one’s own education, training, and experience, combined with external circumstances) in terms of supervision or presented case studies. As for a case study for a journal publication, it is entirely common, after meeting all the entry criteria (which also include ethical issues), to undergo a peer review process. Years ago, as editors of the Psychoterapie journal, we were struck by the fact that a review assessment is often a distinctive work in itself, reflective not only of the assessed text, the described activity and therefore also the author / therapist, but also of the reviewer himself. These assessments, which are then sent back to the authors of the submitted texts (both sides of the process are anonymous to each other), have not only their factual and professional aspects, but also human, emotional dimensions, ranging between acceptance and non-acceptance, from recognition and appreciation to criticism and injury, and thus become not only a professional phenomenon, but also a relational one, which is hidden from the readers’ eyes. This is why we decided to compose a unique form, a combination of mutual emotional and thought openness, while revealing our own identity to each other, to the girl in therapy (with her permission, of course) and to our readers. It is our hope that in this way we can find something useful and enriching. The author of the first text is the girl’s therapist, trained in family therapy and human-centred play therapy. Her text is an candid and deeply involved emotional statement and reflection on what she immediately experiences in a therapeutic relationship, how she engages in it and what she struggles with as a therapist / woman / mother. The second contribution is a reflection on the first text from a psychoanalyst’s and supervisor’s point of  view. Focusing on the therapist’s statement as an immediate source of information about what is happening in therapy, the author seeks to get in touch with the other through the connection between experience and its (theoretical) grasp. The author of the third text is an academic researcher with therapeutic expertise as well as a writer whose metaposition allows him, but again and of course through himself, to analyse the presented texts, contemplate them and find in them not quite obvious features and endeavour of all involved. However, the principal and genuine author is the girl herself, her life and, of course, her relationship with her therapist. We, as invited and temporary readers of her life text, as direct or indirect participants trust and patience. She knew about our work, gave her consent and waited for the  “completed” form for more than a year. Although two of the three of us do not know her personally, once again we would like to express our deep appreciation and thanks, wishing her all the best

Psychotherapists fail I: A historical overview

Stať nabízí historický přehled toho, jak bylo doposud chybování psychoterapeutů pojímáno. Téma bylo přítomno vrámci psychoanalýzy již od S. Freuda. Vztahová psychoanalýza důrazně upozornila na to, že někdy je to psychoterapeut, kdo terapii komplikuje. O chybách psychoterapeutů je potřeba psát a diskutovat, a to vzájmu zkvalitňování péče o pacienty. Včlánku jsou uvedena vodítka ktomu, co lze za chybu považovat, a co dělat, když se dozvíme o chybách kolegy. Vrámci historického přehledu jsou ukázána přiznání terapeutů kvlastním pochybením, a to zejména voblasti psychodynamické psychoterapie (Casement, Searles). Znejvážnějších chyb jsou probrány sexuální vztahy mezi terapeutem a klientkou.The article offers a historical overview of therapist’s failures. The topic has been described as an integral part of psychoanalysis since Freud’s texts. Relational psychoanalysis stressed that sometimes not patient but psychoanalyst can impair the therapeutic process. We must mention and analyze psychotherapist’s faults in the interest of our clients. Analysis of failures can enhance a quality of care. The paper entails some guidance how to identify a fault in therapy and what we should do when we heard about failure of other therapist. The article mentions some therapist’s confessions particularly in the psychodynamic psychotherapy (Casement, Searles) regarding their failures. Serious ethical faults like sexual relationships between therapist and client are mentioned as well. Zbyněk Vybíral, Department of Psychology, Faculty of Social Studies, Masaryk University, Brno, Czech Republic e-mail: [email protected]